Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Vondy: Kapitola XXX.

5. května 2017 v 18:00 | Very |  Vondy
Ahoj, přidávám, jak je již zvykem, pokračování povídky Vondy. Bavte se, Vaše Very Mrkající




Kapitola XXX.

"Ach, Uckere," usmála se na mě, "už jsi tady? Kam jsi zmizel? Přišel poslíček, zatímco jsi byl pryč." Přistoupila ke mně oděná jen v županu, objala mě a dala mi pusu na nos. "Na to se neptám. Ptám se, kdo je Ed?" zopakoval jsem otázku a kousek ji od sebe odstrčil. "Chris, no tak, necháme to tak, áno?" navrhla mi Dul, no ja som to nechcel nechať len tak. Nemohol som to nechať len tak! "Dul, ja to len tak nenechám! Buď mi okamžite povieš, kto to je, alebo je nášmu výletu koniec!" až som na ňu kričal. Dul vyzerala vystrašene. "Prepáč, prepáč, ja som nechcel kričať, len..." nedokončil som to, pretože som zo seba už nevedel dostať ani slovo. Nevedel som, ako by Dulce zareagovala, keby som jej povedal, že žiarlim. Možno by sa mi len vysmiala do tváre. No vo vnútri ma zožieral hrozný pocit nevedomosti, pretože som ešte stále nevedel, kto ten prekliaty Ed je.Dulce vypadala zmateně. V očích měla trochu strachu a možná i zlosti. Nechtěl jsem, aby se to zvrtlo jako naposledy. Rychle jsem ji strhl k sobě do náručí a tiskl si ji k hrudi. "Dul, řekni mi, prosím, kdo je Ed? Kdo je ten zatracený…" Musel jsem zmlknout, několikrát se nadechnout a opět pokračovat klidně. "…chlap, který chce znovu vidět mou přítelkyni." Snažil jsem se tónem neprozradit tu šílenou žárlivost, která mě sžírala "Je to můj kamarád. Z Anglie," odvětila nakonec Dulce tiše s obličejem zabořeným do mojí košile. "Žárlivče…" dodala bolestně, protože jí ublížilo, že jsem po ní zase ječel. "Ale keď je to len kamarát, tak prečo ti potom posiela kvety?" zmraštil som čelo a trochu ju od seba odtisol. "Ja neviem," mykla plecami. "Asi to tu tak je ... naozaj neviem," vzdychla zúfalo a posadila sa na posteľ. Rukou som si prehrabol vlasy a pomalým krokom sa vydal za ňou. "Zlatko, prosím, odpusti mi, že som po tebe kričal. Sľúbil som ti, že to už neurobím, tak mi to, prosím, odpusť," prosebne som si pred ňu kľakol a chytil ju za ruky. Dul pomaly zdvihla tvár a zapozerala sa mi do očí. "Já vím, že jsem na tebe byla hnusná. Strašně moc. Ale… Nekřič po mě, prosím," špitla. "Nebudu, nebudu, Dul. Myslím… Myslím, že tě…" Chtěl jsem se jí vyznat, chtěl jsem jí říct, že ji miluju, ale překazil mi to telefon. Zklamaně jsem sklopil hlavu. "Prosím?" Dulce se natáhla na postel a já zvedl telefon. "Ano?" "Dobrý den, tady recepce. Slečnu Dulce přišel navštívit jakýsi pán." "Jaký?" "Ed…" Dál jsem neposlouchal. Stačilo Ed. "Pošlete ho nahoru," přerušil jsem ženu chladně a musel se velmi ovládat, abych sluchátkem netřísknul. "Kto sem má prísť? Stalo sa niečo?" Dul automaticky spozornela, posadila sa a spýtavo sa na mňa zahľadela. Nevedel som, čo jej mám povedať, alebo skôr ako jej to mám povedať, aby som nevybuchol. No snažil som sa ovládať. "Prišiel ťa navštíviť tvoj milovaný Edík," odvetil som jej bez kúska citu, úplne chladne. Vedel som, že to nie je najlepšie, no nevedel som jej to inak povedať. A možno by som aj vedel, ale niečo vo mne mi to nedovoľovalo. Nedovoľovala mi to moja hrdosť a žiarlivosť. Dulce překvapeně zamrkala. "Co tady dělá?" podivila se, ale vypadala potěšeně. Trochu rozhněvaně jsem se na ni podíval, ale neřekl jsem nic. Raději jsem odešel do koupelny a zavřel za sebou dveře. Potřeboval jsem to všechno vydýchat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama