Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Vondy: Kapitola XXXIV.

19. května 2017 v 18:00 | Very |  Vondy
Ahoj, na řadě je další část povídky Vondy. Užijte si ji, Vaše Very Mrkající




Kapitola XXXIV.
DULCE
Konečne som doma! Bolo šťastie, že mi hneď o dve hodiny letelo lietadlo. Síce som z toho letu trocha unavená, no musím ísť za Uckerom! Musím mu vysvetliť všetko, čo sa vtedy odohralo a povedať mu, že nič z toho nie je pravda. Svoje veci som si zaniesla do svojho bytu a hneď som vyrazila za Uckerom. Výťah ma odviezol rovno pred jeho byt. Zaklopala som. Nikto neotváral, tak som zaklopala znova. Moje klopanie začínalo byť čoraz naliehavejšie, až mi nakoniec otvorila nejaká blondína. "Ahoj, čo si želáš?" zdvorilo sa ma spýtala a na tvári sa jej pohrával úsmev. Nič som jej nepovedala, tresla som do nej a vbehla dnu do bytu ako veľká voda. Na gauči som videla chrápajúceho Poncha a vedľa neho spať ďalšiu blondínu. "Čo sa deje? Ktorý idiot tak hrozne trieskal na tie dvere?" začula som zo spálne mužský hlas. "Já," odpověděla jsem rázně a zhrozeně sledovala rozcuchaného, ospalého Uckera. "Co to má znamenat?" Roztáhla jsem ruce ve výmluvném gestu. Christopher se na mě díval chladnýma očima, čelisti pevně sevřené. "Tak tys mi tady opravdu chyběla," založil si ruce v bok. "No to vidím!" vykřikla jsem a spolkla slzy. Polonahá dívka, která mi otevřela se lhostejně posadila do křesla a listovala časopisem a druhá dál spala. Poncho sice otevřel oči, ale jen na nás zařval, ať jsme zticha, otočil se na druhou stranu a spal dál. Byla jsem v šoku. "Prečo si sem prišla?" spýtal sa ma bez štipky citu. "Poď sem," schytil ma za ruku, dovliekol do jeho spálne a následne za nami zavrel dvere. "Tak vrav. Čo tu chceš? Už ti nestačí ten tvoj milenec a chceš ďalších? Bohužiaľ, mám pre teba smutnú správu - JA nie som taký istý ako on!!!" kričal po mne ako zmyslov zbavený. Už som to ďalej nemohla vydržať. Slzy, ktoré som doteraz tak silno v sebe potláčala, vyšli na povrch. "Mysli si, čo chceš! Je mi to úplne jedno! Ale jedno ti poviem - Ed je oveľa lepší milenec než ty!" vykričala som mu všetko, čo ma v tej chvíli napadlo a plná zlosti, zúfalstva a celá uplakaná som vybehla von.

UCKER

"Co je mi do Eda a tebe?!" měl jsem chuť zařvat na ni, ale místo toho jsem to jen tiše zamumlal. Další návaly bolesti a vzteku bych nejraději opět utopil v alkohole, ale přišlo mi to necivilizované a hloupé. Alkohol problém vyřeší jen na pár hodin, dokud znovu nevystřízlivíte. Chtěl jsem ji zranit tak, jako to ona udělala mě. Nejraději bych popadl jednu z těch žen, které spaly v mém obýváku a okamžitě ji odtáhl do postele. Na druhou stranu jsem chtěl být sám a všechny urychleně vyhodit. Měl jsem pocit, jako kdyby se o mě snažila deprese, ale já neměl chuť se jí vzdát. Rozhodl jsem se, že až se upravím opět do lidské podoby, zavolám Pedrovi, že už jsme s Dulce zpátky. Práce pomůže zapomenout. I když tam bude ona…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simona Simona | Web | 20. května 2017 v 12:34 | Reagovat

Moc pěkné, díky.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama