Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Vondy: Kapitola XXXV.

23. května 2017 v 18:00 | Very |  Vondy
Ahoj, XXXV. kapitola je tu! Už nám jich chybí jen pět a budeme znát konec příběhu. Užijte si ji! Vaše Very Mrkající




Kapitola XXXV.
Oblečený, osprchovaný a upravený som vyšiel zo svojho bytu, vytiahol z vrecka telefón a vytočil Pedra. "Haló, Pedro? To som ja, Christopher," predstavil som sa mu. "Á, Christopher! Konečne voláš!" okríkol ma, no ja som to nebral na vedomie. "Pedro, už som sa aj s Dulce vrátil, tak sa môžeme opäť pustiť do práce," oznámil som mu najnovšiu správu. "Vážne? To je skvelé!" zjačal mi radostne do telefónu. Bolo počuť z jeho hlasu, že je naozaj šťastný a zároveň aj to, že sa mu uľavilo. "Dobre, o hodinu sa stretneme v štúdiu, obvolám aj ostatných," oznámil mi a hneď na to položil. V štúdiu! Ach bože, musím utekať zobudiť Poncha! Bleskovo som vbehol späť do svojho bytu a rozutekal sa k sedačke.

Stálo mě nemalé úsilí překonat překvapení, když jsem ho nachytal v náručí jedné z těch žen. Zdálo se, že si okolí moc nevšímají. Jen se líbali. Panebože, co my lidé neděláme za kraviny! Vždyť ty očividně miluješ jinou, tak se vzpamatuj! řval jsem po něm v duchu. "Ehm," odkašlal jsem si. "Než vás tady příště přistihnu in flagranti, byl bych rád, kdyby ses Ponchito trochu vzpamatoval a rychle se připravil. Za hodinu začínáme natáčet," upozornil jsem ho. Nastalou situaci jsem nijak nekomentoval. Rozhodl jsem se promluvit si s ním o tom později. Poncho razom stál na nohách a obliekal si bundu. "Poďme," vravel popri tom, ako si naprával golier a kráčal ku mne. "Dobre teda. A vy," ukázal som na tie dve baby, "vy teraz hneď odídete," zavelil som. Nechápavo po mne pozreli, no napokon poslúchli. Pozbierali si svoje veci a odišli z môjho bytu. Potom som sa pozrel na Poncha. Oči mal červené a opuchnuté, no čo bolo asi najhoršie, bolo, že som z neho poriadne cítili alkohol. "Kamoško, prosím ťa, spamätaj sa! Veď ty predsa máš rad Annie, tak prečo sa tu olizuješ s nejakou prostitútkou?" nechápavo som sa po ňom pozeral a zároveň som čakal na jeho reakciu. "Ta holka není prostitutka," zastal se dívky. "Fajn, tak možná není, ale to na věci nic nemění." "Podívej se, co mi vyčítáš? To byl tvůj nápad jít si s nimi zatančit, to ty jsi přikývl na jejich pozvání ke stolu, to ty jsi s nimi celou dobu flirtoval a to ty jsi je pozval domů," bránil se podrážděně. "Byl jsem opilý," pokrčil jsem rameny, "a ty ses vůbec nevzpíral. Ale když už mám v krvi jen minimální množství alkoholu, jednám s nimi jako s normálními cizími lidmi. Na rozdíl od tebe." "Nespal jsem s ní!" zařval. "Já vím, ale co by se stalo, kdybych nepřišel?" Zahanbeně sklopil oči. "To nevím. Pojď chytit taxi. Potřebuju se osprchovat a převléct. A dát si aspirin!" "Pôjdeme mojím autom," odvetil som mu a spolu sme vyšli z môjho bytu. "Okrem toho, na koho si chcel zabudnúť ty, keď si začal baliť prvé sukne, ktoré ti prišli pod ruku a opíjal si sa do nemoty? Ty moje tajomstvo poznáš a teraz by som mohol aj ja poznať to tvoje, nemyslíš?!" začal ma podpichovať, no ja som nemal na nič také náladu. A už vôbec som mu nechcel povedať, ktorá osoba ma momentálne trápi. I keď na druhej strane by mi možno poradil. Ale veď sám si nevie dať rady, tak ako by mohol radiť mne? "Nič ti nepoviem," odvetil som mu napokon. Konečne sme došli ku môjmu autu. "Á, pán vstal špatnou nohou," povzdechl si Poncho. "Ano, už před třemi dny," opáčil jsem vztekle a snad i trochu nadutě. "Já jenom nechápu, proč jsi ty krasotinky pozval domů a potom se zavřel do ložnice a obě nechal v kuchyni. To jsme je mohli opustit již v baru, když jsi s nimi nic nechtěl mít, ne?" "Jenže to by nebylo zábavné," zasmál jsem se. Sám jsem nevěděl, proč jsem to udělal. Snad jsem nejprve chtěl zapomenout na Dul v náručí jiné, ale potom se mi rozleželo… Dobře, že jsem je vzal domů. Alespoň jsem to Dulce vrátil. Potvoře jedné prolhané, nevěrné… "Ešte zo mňa cítiť ten alkohol?" spýtal sa ma Poncho, keď sme vchádzali do štúdia. "Máš na sebe toľko voňavky, že necítim nič iné, smrdíš ako ženská," podotkol som a následne sa zasmial. "Prestaň," odvetil mi podráždene a buchol ma do ramena. "No tak, Poncho, nehnevaj sa na mňa," začal som. "Ja sa nehnevám!" skričal do mňa. "No tak, Poncho, nebuď taký. Trocha sa upokoj," pobádal som ho. "Fajn," odvrkol. "Ale musíš uznať, že vyzeráš riadne komicky," rozosmial som sa na plné kolo.Věnoval mi nevraživý pohled, ale ani ten mi humoru neubral. To až když jsme se setkali s ostatními. Nechtěl jsem vidět Duliny uplakané červené oči a zraněný pohled. Nechtěl jsem ji vidět vůbec. Rychle jsem odvrátil pohled od její zbědované tváře. Viděl jsem, že ji to ničí. Miloval jsem ji, nejraději bych ji vzal do náruče a všechno jí přiznal, ale nemohl jsem. Moje uražená pýcha a zlomené srdce mi to nedovolili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 24. května 2017 v 13:24 | Reagovat

Jako vždy, paráda. Díky moc za kousek, krátké, leč super.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama