Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

El Amor Lo Puede Todo: Kapitola XX.

25. října 2017 v 8:05 | Very |  El amor lo puede todo
Ahoj vespolek!

Dříve než cokoli jiného bych velmi ráda poděkovala Sabi za milé komentáře. Je velmi příjemné opět se bavit i o povídkách. Chvílemi mám dokonce pocit, jako kdyby mi opravdu bylo opět šestnáct a vše bylo možné. Smějící se (Na druhou stranu pořád věřím, že nic není nemožné - člověk to jen musí doopravdy chtít. Mrkající)

Sabi, děkuji za laskavá slova a pochvaly. Těší mě, že sem občas zavítáš a věř, že tuhle kapitolu zveřejňuji jen a jen díky tobě. Usmívající se Tudíž je především pro tebe! Doufám, že se ti bude líbit a odměníš mě nějakým komentářem. Pakliže si na psaní opět vybuduji závislost, bude to jen tvoje vina! Smějící se Stále jsi mi ale neodpověděla na mou otázku - jak jsi narazila na tento blog? Jsem hrozně zvědavá! Funguje tak výjimečně, že je naprosto nereálné, aby sem někdo chodil... Smějící se

Tady je tedy pokračování povídky El Amor Lo Puede Todo. Dufám, že se Vám bude líbit a vyslouží si nějaké hodnocení v komentářích. Usmívající se Shodou okolností jsem v září zjistila, že spoluautorka začala studovat stejnou školu jako já a právě dnes odpoledne se spolu máme sejít! Už se nemůžu dočkat!

Tak mi držte pěsti, ať se najdeme a užijte si povídku.

Krásný den,
Vaše Very Mrkající





Kapitola XX.
Začala jsem kašlat, jelikož mi zaskočil kousek masa. Vrhla som rýchly pohľad na Uckera. Uškŕňal sa. "No..."začal a v očiach mu hrali veselé ohníčky. Rýchlo som zareagovala a kopla ho pod stolom do kolena. "Au!" začula som zrazu. Uvedomila som si, že možno až toľká sila nebola potrebná, no rýchlo som sa ujala slova. "Nie, pravdaže nie," zasmiala som sa. "Nič medzi nami nie je." "Ale ja som sa pýtal Uckera," nedal sa Poncho a vrhol naňho zvedavý pohľad. "Myslím, že on nebude schopný odpovedať," vložila som sa do toho. "Fajn." Poncho to vzdal a zahryzol do svojej porcie. "Mala som si dať radšej šalát," zamrmlala som pri pohľade na svoj tanier. Ucker sa medzitým narovnal. "Už si v poriadku?" spýtala som sa ho akoby nič. "V podstate áno, ale myslím, že na kariéru profesionálneho športovca môžem zabudnúť," vrhol na mňa veľavýznamný pohľad. "Tak fajn, kto z vás gentlemanov to bude platiť?" zvolala som.

Až keď sme vyšli von, ovanul nás studený vzduch. Pozrela som sa na Any. Poncho bol skutočne pohotový a Any sa už s úsmevom obliekala do jeho bundy. Pomyslela som si, že ja a Ucker im tu skôr zavadziame a taktiež som si uvedomila, že je mi zima. Zrazu ma zozadu niekto objal. Zaskočeně jsem se podívala na usmívajícího se Uckera. "Co to děláš?" zakoktala jsem tiše. "Zahřívám tě. Abys mi tady nezmrzla. Nabídnul bych ti bundu, nebo mikinu, jako Poncho Any, ale žádnou nemám." něžně se na mě podíval a pokrčil rameny. "Ale mě není zima." zalhala jsem. "To vykládej mé babičce. Třeseš se jako osika! Nejsem slepý, pokud to nevíš." ohradil se naoko dotčeně. Nejsi slepý?! Tak jak je možné, že nevidíš, co je očividné! chtělo se mi křičet, ale místo toho jsem jen zahanbeně sklopila hlavu. Styděla jsem se, že jsem lhala. "Ale pokud ti to vadí…" začal se pomalu odtahovat. "Ne, ne!" bránila jsem se a přitáhla jsem si ho zpátky. Trochu pobaveně se usmál. Cítila jsem, že rudnu. Ale nemohla jsem si pomoct. Byla mi zima a jeho náruč představovala ráj, kde mi bylo nejen teplo, ale i neuvěřitelně dobře. Zasmial sa. "Ale hlavne, že ti nie je zima," zamrmlal. "Ticho." zaskučala som a ešte pevnejšie sa zavŕtala do jeho náručia. V tom okamihu som túžila zostať tam už naveky. Zavrela som oči a pohodlne sa oňho oprela, no keď som si uvedomila, ako to asi musí vyzerať, rýchlo som ich otvorila. Any a Poncho k nám podišli. Neušiel mi pohľad, ktorý si vymenili. Ak by mi nebola taká zima a ak by Uckerova náruč nebola tak príjemná, zaraz by som sa odtiaľ vymotala. "No, my už pôjdeme, ale ak vy chcete, pokojne tu ostaňte," povedala Any a rýchlo sa otočila. Neskoro. Úsmev na jej perách sa nedalo prehliadnuť. "No a, ehm, užite si to tu," dodal Poncho, chytil Any za ruku a vyparili sa. "No super," vzdychla som si, "tí dvaja zaľúbenci opäť zmizli a nechali nás tu samých." "No, asi aj oni túžia po troške súkromia," uškrnul sa Ucker. "Myslíš, že medzi nimi niečo je?" zvedavo som sa ho spýtala. "Veď si práve povedala..." "Nie, či k sebe niečo cítia, ale či sú spolu." Pokrčil plecami. "Vlastne áno, len si to neuvedomujú. Myslím, že v poslednej dobe sa to stáva akosi pričasto." Pokúšalo ma spýtať sa, čo tým myslel, no radšej som to nechala tak. "Čo budeme robiť?" spýtala som sa s pohľadom upretým naňho, čo vzhľadom k tomu že ma objímal nebolo jednoduché. Usmial sa. "No, o niečom by som možno vedel...""Hm?" zamumlala jsem a snažila jsem se udržet oči otevřené. "Buď se můžeme vrátit do hotelu, protože je ti zima…" odmlčel se, abych mohla odpovědět. "Ještě se mi nechce jít zpátky." zahuhlala jsem tiše. "Tak potom si říkám, co takhle dobývání odměn?" otázal se a naklonil se, aby mi viděl do tváře. "Jaké odměny?" nechápala jsem. "Dělám pro tebe tolik maličkostí a co z toho mám?" škádlil mě. "Připravila jsem ti snídani?" navrhnula jsem. "OK. Ale to není to, co bych chtěl." zakroutil hlavou s nepatrným úsměvem. "Skutečně? A co bys nechtěl…" mručela jsem. "Neříkej mi, že na to nepřijdeš!" usmál se. Sotva jsem ho slyšela. Srdce mi tak hlasitě bušilo. Oči se mi samy zavíraly - a to rozhodně ne ospalostí! Kolena se mi podlomovala. Litovala jsem, že mi pomalu přestává být zima. Ale teplo, které se mi rozlévalo do celého těla nebylo jen fyzické. Nějak jsem nedokázala jasně přemýšlet. "Asi nie," zabrblala som a doslova mu skolabovala v náručí. "Dul! Dulce! Si v poriadku?" kričal. Prikývla som. "Len sa mi zakrútila hlava. Nič mi nie je, len ma, prosím ťa, nepúšťaj." "To by som neurobil," odvetil a zovrel ma ešte pevnejšie. "Dobre," zamrmlala som. "Ehm, o čom sme sa to bavili?" Zasmial sa. "Táto žena je neuveriteľná." "Nie, naozaj," trvala som na svojom. Naklonil sa ku mne, až sa naše nosy takmer dotýkali. "O odmenách...." zašepkal. Preglgla som. Bol tak blízko... Zakrútila sa mi z toho hlava. Už, už to vyzeralo že... No zrazu sa trošičku odtiahol. "Ale musíš na to prísť sama," pousmial sa. Zamračila som sa. "Chceš na oplátku, aby som ja pomasírovala teba?" hádala som. Usmial sa a pokrútil hlavou. "Znie to lákavo, ale to som nemal namysli."
"Navarím ti obed?"
"To by si mohla ale... nie, to nie je ono."
"Večeru?"
"Nie."
"Mám ti zaspievať? Zatancovať?"
Pousmial sa. "Nie."
"Mám ťa pobozkať?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabi Sabi | 27. října 2017 v 0:25 | Reagovat

:-D :-D Jeej ďakujem to si ani nezaslúžim a vyšlo to akurát tak, že som si ju prečítala na moje meniny.
:-D Môj prvý darček.
Pokračovanie poviedky sa mi samozrejme velmi páči len zase to skončilo pri napínavom konci :-D.

Po pravde,už som si myslela, že si tie komemty neprečítaš, ale veľmi ma to potešilo, že si začala pridávať poviedky kôli mne, nečakala som to.  A už vôbec nie pre mňa. Myslím, že toto je jedna z tých dobrích závislostí. Teda, aspoň pre mňa. :-D

Odpoveď na tvoju otázku. Tento blog som našla velmi jednoducho stačí dať len poviedky rebelde. Blog už sledujem asi 3 roky či náhodou sa neobjaví niečo nové a oplatilo sa. Naozaj ma tie poviedky baví čítať. Každá poviedka má v sebe niečo napínavé a škoda, že nemajú koniec. Poviedky majú vždy v sebe niečo iné čo sa mi páči, každá ma iný nápad. Vela blogov je takých čo majú poviedky velmi podobné a stále sa tam opakujú isté časti dejov.

P.S. Ďakovať mi nemusíš ja som písala len pravdu. To ja ďakujem tebe a prajem ti vela zdaru v škole.Klobúk dole, že pri škole zvládaš chodiť na blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama