Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Kamufláž: Kapitola XI.

5. listopadu 2017 v 15:05 | Very |  Kamufláž
Ahoj,

opět se hlásím s další kapitolovou k povídce Kamufláž. Snad máte radost a potěšíte mě komentářem. Usmívající se Užijte si neděli i povídku.

Vaše Very Mrkající

PS: Ahoj Sabi! Usmívající se Těší mě, že se sem vracíš. Vážně! Netušíš, jak moc. Smějící se Děkuji za chválu. Já tak optimistická nejsem. Všechny mi připadají podobé, se stejným příběhem a stjnou pointou. Bohužel má fantazie není natolik rozvinutá, abych zvládla vymyslet složitjší zápletku. Taky si myslím, že by mě to pak ani tolik nebavilo. Píšu pro radost a protože jsem šílený romantik, zvládám snad jen červenou knihovnu. Smějící se (Co se psaní týče, ve čtení se střídají období všemožných žánrů.)

Každá závislost je svým způsobem špatná - tedy v určité fázi - když začne ovládat tvůj život. Naštěstí u povídek to nejde do takové míry. Spíš převažuje nadšení než skutečná závislost. Smějící se Ale obě víme, jak je to myšleno, viď?

Co se týče ukončování kapitol... Ó ano, nechci se chlubit, ale přesně vím, kdy ji ukončit. Jsem pěkná potvora, protože si pamatuju moc dobře, kdy mě děj v rozečtené povídce nejvíce zajímal a musela jsem počkat, až autorka zveřejní další část. Při psaní jsem hodně rychle pochopila, kdy tyto odmlky dělat. Zejména, když píšeš ve dvojici, nikdy nevíš, co PŘESNĚ se v příběhu odehraje. Vždy máš jen hrubou linku. Něco napíšeš a musíš počkat, ař spoluautorka bude pokračovat. Někdy toto čekání bylo nervy drásající. Vážně chceš vědět, co se bude dít dál, ak se příběh bude vyvíjet. Skvělé je, že přestože tu povídku píšeš, nikdy si nemůžeš být jistá, kam se bude děj ubírat, takže tě psaní baví tím více! Zvlášť, když ji můžeš psát s kamarádkami a to tak milými jako Dadusha Dulce, Paula nebo Mušú. Usmívající se Zkoušela jsi někdy psát?

Jsi velmi milá. Usmívající se Zvládat blog při škole a práci není tak obtížné, když sem zavítám tak málokdy (což se začíná povážlivě měnit...) a navíc mám hodnou zásobu povídek napsanou. Každopádně bych ráda přidala i dojmy ze setkání s Dadushou Dulce, protože mám akutní potřebu se z toho vypovídat. Jen jsem ještě neměla čas článek napsat. Před Vánoci (ano, vím, že je teprve listopad, ale v mých povinnostech už to vypadá jako 23. prosince Smějící se) se toho začíná strašně moc hromadit a přeci jen je potřeba zvážit, co má přednost.

Těším se na Tvůj názor a snad si opět budeme moct trochu popovídat. Mimochodem mám další dotaz - jak ses seznámila s ReBelDe?

Mnoho zdaru ve škole i mimo ni. Užij si povídku a odpočiň si. Usmívající se Very




Kapitola XI.

Takže on má zo mňa nočné mory? Toto ma dostalo. "Čože?" neodpovedal. Prestala som ho hladiť po vlasoch a on si sadol oproti mne. "To musia byť sny... teda... to so mnou až tak nemôžeš vydržať, že máš z toho nočné mory?" "Nie Dulce, ty si to nepochopila" Chytil moju tvár do dlaní a mne sa opäť roztrepalo srdce. Bolo normálne to ako som reagovala na jeho dotyky? "Sníva sa mi, že som o Teba prišiel... že si mi zomrela pri nehode. Že tá nehoda bola moja vina" pri tých slovách sa mu slzy tisli do očí čo ma neobyčajne prekvapilo. Nevedela som čo povedať, ale situácia si vyžadovala moje vyjadrenie. "Ucker, som tu... nič také sa nestane. Je to len zlý sen." "Ale vieš s akým pocitom večer zaspávam, keď sa to stále vracia? Vieš vôbec aký mám strach vždy keď spolu sadáme do auta? Vieš ty vôbec, žeby som to neprežil, keby sa to skutočne stalo?" Neverila som vlastným ušiam. Nedávalo to najmenší zmysel. Vyzeral skľúčené, naozaj sa bál. "Nič také sa nestane, zlato" Zlato?? Ja ho pekne oslovujem aj mimo kamier a mimo verejnosti? Musela som ho objať, jednoducho som to tak cítila a musela som ho upokojiť. "Som tu... a vždy budem" šepla som mu do ucha, keď sa zrazu Christopher odtiahol. "Musím Ti niečo dať..." Povedal. Připadala jsem si trochu hloupě. Tohle začínalo nebezpečně zavánět skutečností a mé pocity tomu dodávaly korunu. Zhluboka jsem se nadechla a pokusila se reagovat přátelsky, ale s jakýmsi odstupem udávajícím hranice. "Vážně? A co?" Zaregistroval změnu v mém chování, ale neřekl ani půl slova, jen na mě pohlédl a pak začal hrabat v nočním stolku. "Kde jsem to, sakra…" doprovázel své hledání tichým huhláním. "Aha, tady to je," vítězoslavně se narovnal a ukázal mi sevřenou dlaň. "Ehm, máš hezkou ruku," zopakovala jsem jeho slova a neubránila se popichujícímu, ale částečně též nejistému a nesmělému úsměvu. "Ano, já vím," odpověděl s okouzlujícím úsměvem. Opět v pokoji nezůstalo ani stopy po nepříjemné, dusivé atmosféře děsivé noční múry. "Tak to jsi ji chtěl jenom pochválit?" nadhodila jsem vesele. "Ne," šibalsky zakroutil hlavou. "Říkal jsem ti, že bych ti rád něco dal. A tohle budeš potřebovat. Nechtěl bych, aby sis ho kupovala sama nebo…" Výpověď nechal vyznít do prázdna a pomalu rozevřel dlaň. Dobre že som nemala nič v ústach, lebo by to všetko vyletelo. Sánka mi spadla a ja som ostala sedieť bez slov. "Prsteň?" dokázala som sa len spýtať. Reagovala som na to akosi prehnane, nemá to byť predsa len naoko? "Prsteň, dnes som si uvedomil, že keďže žiadny nemám, dám Ti aspoň tento.. viem čo si myslíš, ale neutratil som zaň ani cent. Je po mojej babičke, ktorá mi ho dala, až si nájdem pravú lásku." "Ucker, vieš dobre, že ja žiadna Tvoja pravá láska nie som, nemôžem ho prijať" "Môžeš Dulce, musíš .. chcem aby si ho mala!""Jenže nemohu nosit prstýnek, který máš dát ženě, se kterou chceš skutečně strávit zbytek života. Je to snad ještě osobnější než kdybys mi dal kdovíjak drahý prsten. Nechci ho," trvala jsem si na svém. "Ukaž ruku. Nejsem si jistý, zda by nepotřeboval trošku upravit velikost, ale myslím, že to nebude třeba," naprosto ignoroval, co mu říkám a začal mě tahat za ruku. "Chrisi..." snažila jsem se o další protesty, jenže to už se mi na prsteníčku leskl důležitý zlatý šperk. "Jako ulitý," zkonstatoval spokojeně. "Nejsem pravá láska," upozornila jsem ho. "Co když ano?" vesele se zasmál. "Všichni tomu věří a ten prstýnek naši historku jen podpoří." Jistě, vždy jde jen o to, co si myslí ostatní. Ale co si myslím já, to nikoho nezajímá. "Nepleť do toho zrovna tohle!" bránila jsem se. "Pozri Dulce, jednoducho chcem aby si ho mala. Prajem si to, lepšia žena ako si ty ho ani nosiť nemôže" "Páni, prišla som Ťa ukľudniť zo zlého sna a odchádzam s týmto na ruke?" "Tak čo keby si neodišla?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sabi Sabi | 7. listopadu 2017 v 22:11 | Reagovat

:-) Konečne mám čas a môžem odpísať. V poslednej dobe mám toho vela v škole. Vela učitelov nám dalo písomku. A potrebujem hlavne zabrať v angličtine. :-(

Vela ludí mi už povedalo, že som optimistická :-), ale môj optimizmus sa často končí pri angličtine (snáď sa ju ešte naučím lebo neurobím maturitu a mala by som ísť na výšku). :-(
Voči sebe som vždy pesimistická.

Určite lepšia závislosť na písaní než by človek mal začať drogovať alebo fajčiť a ničiť si tým zdravie.:-( Síce aj pri písaní za PC si môžeme poškodiť zrak atď. ale do takej miery to snáď nejde. :-) Ja už ho mám poškodený dosť keď študujem IT a rada vyšívam (taká moja malá závislosť). :-D

Áno, tie konce poviedok sú naozaj všetky dobre napínavo ukončené. Najhoršie je to čakanie na ďalšiu časť. :-D

Čo sa týka písania. :-D
Stačia mi slohy v škole a dokonca na základnej škole sme dokonca tvorili aj básničky. Čo sa týka slohov to sú tak blbé témy, že ani neviem čo písať a treba ešte písať aj v správnom štýle. :-? Strašne závidím mamine. Tá vie dobre písať slohy.
Ale mám svoju fantáziu. Vela veci mi prejde hlavou takých, že by aj stáli za napísanie ale radšej neriskujem. Nemám na to talent. :D

Po pravde ani som nečakala, že sa sem na blog vrátiš a niečo pridáš. Lebo sa mi tie poviedky páčia a chcela som vedieť ich konce.
Našťastie som tu chodila kontrolovať a oplatilo sa. Ani nevieš ako ma to potešilo :-D  :-D

S Rebelde som sa zoznámila cez youtube asi už pred 4 rokmi(Bóóže alen ten čas letí). Pamätám si, že som na youtube hladala úplne primitívnu blbosť a zaujalo ma video s Diegom a Robertou a pozerala som si ďalšie a ďalšie videá. Potom som si zistila, že to je telenovela dokonca preložená do slovenčiny. Aaa už to išlo, celé leto som pozerala Rebelde a počúvala od nich pesničky:-D.

Ďakujem, aj tebe nech sa darí. Odpočinok by sa tiež hodil. :-)

A samozrejme sa teším na ďalšiu časť ako vždy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama