Kdo si hraje nezlobí! Takže hurá do psaní a čtení povídek!

13. 4. 2011 Založení blogu Povídky - Rebelde

30. 4. 2011 Komentářová povídka - Dulce a Christopher



Chceš-li se s námi podělit o svoje povídky, máš-li nějaké návrhy na vylepšení webu, nebo umíš-li pracovat s photoshopem napiš na adresu rebelove-povidky@seznam.cz. Budu se těšit!

Text k epizodám Rebelde je překládán dle předlohy na stránkách http://rebeli.markiza.sk/.

Buďte aktivní a zapojte se!

Chci inspirovat!!!

Kamufláž: Kapitola XII.

31. prosince 2017 v 21:00 | Very |  Kamufláž
Ahoj!!!

Opět se hlásím s dnešní další slíbenou povídkou. Tentokráte s povídkou Kamufláž. S Vašich komentářů, které se občas objeví, nejennyní, kdy občas nějakou povídku přidám, ale i v době, kdy žádná není, soudím, že Kamufláž společně s El Amor Lo Puede Todo jsou nejpopulárnější. Samotnou mě to těší, velmi rádajsem se jejich psaní věnovala a spoluautorky jsou skvělé mladé dámy, s nimiž si človk stále má o čem povídat. Usmívající se

Užijte si povídku a zanechte svůj komentář. Budu se na ně těšit.

Hezký večer,
Vaše Very Mrkající

PS: Milá Sabi, každá závislost je bohužel špatná. Ovlivňuje tvůj život, pokud je to závislost a postupně jej začne řídit. A někdy je těžké se jí zbavit. Smějící se A závislosti v pravém slova smyslu se člověkzřejmě bez pomoci nezbaví. Jsem ráda, že tato závislost je trochu jiného druhu. Smějící se




Kapitola XII.
Chlapcovi asi poriadne preplo, dá mi prsteň a potom tu mám aj ostať? Veľmi čudné na tom bolo práve to, že som chcela ostať pri ňom. Túžila som po tom. "Ucker, neviem či sa to nepodobá až príliš na ozajstné zásnuby. Dal si mi prsteň a ešte tu mám aj ostať? Izbu nemám zase až tak ďaleko" Oborila som sa naňho, aj keď...keby bola moja odpoveď úprimná, znela by celkom ináč."Vážně? Já bych řekl, že jsi příliš unavená, abys došla až do vedlejšího pokoje," se smíchem na mě zamrkal. "Dobrou noc, snoubenče," ukončila jsem tuhle debatu a dala mu pusu na tvář jako kompenzaci. "Dobrou noc, drahá," vtipkoval. Ode dveří jsem mu zamávala a bezpečně se odklidila zpátky do svého pokoje. Zalezla jsem pod peřinu a znovu se zadívala na svůj prst. "To není správné," mumlala jsem. "Není, ale kdo mi zabrání tohle dělat? Někdo by mě měl hlídat, protože tahle hra začíná být velmi nebezpečná." Zhasnula jsem lampičku a zavřela oči, ale prstýnek mě znervózňoval. Rychle jsem ho stáhla z prstu a pečlivě uschovala do šuplíku v nočním stolku.

Keď som sa ráno zobudila, cítila som sa inak. Nejako zvláštne. Nevynechala som rannú hygienu, trochu som sa dala dokopy a zišla dole. Ucker čítal noviny a na stole ma čakala káva a raňajky. "Ahoj zlato. Ako si sa vyspala?" Vstal, pobozkal ma na líce a odsunul mi stoličku nech si sadnem. Zvraštila som obočie a nechcela som pristúpiť na hranie zaľúbených aj v tejto domácnosti. Veľa nechýbalo a už by sme spali aj v jednej spálni. Žeby si na to až príliš zvykol? Bála som sa, že som si zvykla tiež. "Ucker, nemusíš mi chystať raňajky" "Patrí sa.. budúcu ženičku si musím trochu rozmaznať" pokrútila som hlavou, privrela oči a spracovala informácie. "Počuj, takto to ďalej nejde... toto sa mi zdá ako ozaj naozaj a my predsa žiadnu svadbu nebudeme mať. Zašlo to asi až príliš ďaleko." Skleslo pozrel do svojho taniera a prehrabával sa vidličkou medzi ovocím. "Nemáš ani ten prsteň?" spýtal sa po krátkom tichu...

♥♥♥

Asi som to naozaj prehnal s tou hrou na snúbencov. Čo som si myslel, že keď jej dám prsteň bude to ozajstné? Hneď zrána ma schladila studenou spŕškou slov a dokonca ten prsteň nemala ani na sebe. "Vidíš, málem bych na něj zapomněla!" praštila se rukou do čela, zčervenala jako rajče a já měl pocit, že mi záměrně lže. "Nechala jsem ho v ložnici. Na noc jsem si ho sundala, ať ho neztratím," chrlila ze sebe a hnala se do schodů. "Aha," přikývl jsem, ale moc jsem jejímu zdůvodnění nevěřil. "Tak, už je to v pořádku," oznámila mi a mnula si prsty s prstýnkem. "Chtěl jsem ti jen zpříjemnit ráno," nadhodil jsem. "Prosím?" nechápala. "Tou snídaní," vysvětlil jsem. "Aha, dobře, děkuji," přikývla. Poté již bylo ticho. Teprve ke konci snídaně jsem se znovu ozval. "Za pár dní budu muset odjet." Její vidlička se zastavila v půli cesty k ústům. "Kam? Na jak dlouho?" vzhlédla od talíře. "Na týden," odvětil jsem. Nechcel som sa jej pozrieť do očí, určite sa tešila, že si odo mňa na nejaký čas oddýchne. Zrak som mal sklopený a čakal čo povie. "No...neboj sa. Budem sa tváriť že mi veľmi chýbaš" zasmiala sa a z jej smiechu bolo cítiť iróniu. Teda žartovala, robila si z môjho odchodu srandu. "Ale nie, robím si srandu. Samozrejme, že mi tu bude samej smutno" Chytila ma za ruku a snažila sa vydobyť si môj pohľad. No môj zrak ostal na jej ruke a na tom prsteni po babičke, ktorý sa jej na ruke tak prenádherne ligotal. "A prečo teda musíš odísť?" pustila mi ruku a do úst vložila vidličku s ovocím, ktorá sa jej pred pár sekundami zastavila na pol ceste. "Kvôli Kdabre. Točíme nejaké extrémnejšie scény a potrebujeme nato priestor." "Chápem, letíš ďaleko?" spýtala sa ma. Nemal som najmenšiu chuť odpovedať. Vlastne som nemal chuť o tom ani hovoriť, pretože som nechcel od nej odísť a nechať ju tu. Bude mi chýbať asi až príliš. Tohle se mi vymklo z rukou a já si neuměl představit, jak znovu převzít kontrolu nad vývojem. "Hm, to záleží na úhlu pohledu. Už musím jít," ukončil jsem dialog a ačkoli jsem ještě nedojedl, vstal jsem a odnesl talíř na linku. "Ale…" zaprotestovala. "Musím na natáčení," zavolal jsem přes rameno a vydal se pryč. "Chrisi!" doběhla mě, když jsem byl u dveří. "Ano?" zastavil jsem se. "Jen… Chci dnes vyprat a trochu uklidit. Nemám dopoledne nic na práci. Takže pokud bys chtěl…" "Ehm, na židli v mém pokoji je pár věcí," přikývl jsem. "Dobře. Vyprovodím tě," nabídla se. "Když myslíš," souhlasil jsem a otevřel dveře. "Ahoj," usmála se na mě a políbila mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 German Music German Music | Web | 31. prosince 2017 v 21:13 | Reagovat

Přeji ti, aby byl nový rok 2018 plný úspěchů, zdraví, lásky, pohody a štěstí. :)
(`*•.¸(`*•.¸ ¸.•*´)¸.•*´)
«..Krásný nový rok 2018!..»
(,.•*´(¸.•*´ `*•.¸)`*•.,)

2 Sabi Sabi | 4. ledna 2018 v 20:10 | Reagovat

Zaujímavé pokračovanie :-)
PS: Bohužial je to pravda. A ten čo povie, že nie je na ničom závislý tak mu neverím. Však už jak krpci sme závisláci od rodičov. :-)

3 Mušú Mušú | 20. ledna 2018 v 23:40 | Reagovat

Čau Very :)
ani nevieš, akou náhodou som po X rokoch zavítala na tento web, ostala som veľmi milo prekvapená, že ešte funguje!!! Je to fakt skvelé, že po tých všetkých rokoch si stále najdeš čas :) Ešte viac som ostala prekvapená, keď som uvidela, že dokonca naša poviedka, stále FUNGUJE !!!! a pridala si ďalšie časti, ktoré sme napísali ... už ani neviem, koľko je tomu rokov? 5 ? 6 ? Každopádne verím, že sa máš dobre a že sa Ti darí :) Keby si chcela, aby sme poviedke nejak dopísali ďalšie diely, alebo ju nejak dokončili, daj vedieť :) Rada si zaspomínam na svoje staré časy ... a s odstupom času by poviedka dostala určite trochu iný, nový drive :D :D :D S pozdravom Tvoja Monika :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama